Arrokoth | |
---|---|
Snímek Arrokothu pořízený 1. ledna 2019 sondou New Horizons ze vzdálenosti ca 6700 km | |
Identifikátory | |
Typ | planetka |
Označení | (486958) Arrokoth |
Předběžné označení | 2014 MU69 |
Katalogové číslo | 486958 |
Objeveno | |
Datum | 26. června 2014 |
Místo | Hubbleův vesmírný dalekohled |
Objevitel | Marc Buie |
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
Epocha | 2016-09-13 2457400,5 JD |
Velká poloosa | 6 600 000 000 km 44,21 ± 2,36 au |
Výstřednost | 0,035 5 ± 0,000 5 |
Perihel | 6 381 000 000 km 42,66 ± 0,02 au |
Afel | 6 900 000 000 km 45,76 ± 2,5 au |
Perioda (oběžná doba) | 107 100 ± 8 700 d (294 ± 24 a) |
Střední denní pohyb | 0,003 4 ± 0,000 27°/den |
Sklon dráhy | |
- k ekliptice | 2,453 0° ± 0,000 1° |
Délka vzestupného uzlu | 158,941° ± 0,005° |
Argument šířky perihelu | 182,4° ± 0,5° |
Střední anomálie | 304,76° |
Fyzikální charakteristiky | |
Absolutní hvězdná velikost | 9,10 ± 0,46 |
Rovníkový průměr | 30–45 km |
Albedo | 0,04–0,10 |
(486958) Arrokoth, s předběžným označením 2014 MU69, je transneptunické těleso Kuiperova pásu. Jedná se o dvojité těleso dlouhé 36 kilometrů, složené ze dvou planetesimál o průměru 21 a 15 kilometrů, které jsou spojeny podél jejich hlavních os. Větší lalok, který je plošší než menší lalok, se jeví jako slepenec přibližně osmi dílů velkých asi pět kilometrů, které se sdružily ještě před spojením obou planetesimál. Vzhledem k tomu, že od vzniku Arrokothu nedošlo na jeho povrchu k téměř žádným rušivým dopadům, zůstaly zachovány podrobnosti vzniku planetky. Díky průletu vesmírné sondy New Horizons 1. ledna 2019 v 5:33 (UTC) se Arrokoth stal nejvzdálenějším a nejprimitivnějším objektem Sluneční soustavy, který navštívila kosmická sonda.[1][2][3] V době průletu sondy měl objekt přezdívku Ultima Thule.
Arrokoth objevil 26. června 2014 astronom Marc Buie a skupina New Horizons Search Team pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu jako součást hledání objektu Kuiperova pásu pro cíl mise New Horizons pro jeho první rozšířenou misi. Byl vybrán ze tří kandidátů a stal se hlavním cílem rozšířené mise.[4] S dobou oběhu asi 298 let, nízkým sklonem oběžné dráhy a malou výstředností je Arrokoth klasifikován jako klasický studený objekt Kuiperova pásu.